Milý sbore, milí křesťané,
Bůh náš, Bůh, o kterém se píše v bibli, je Bohem mluvícím. Boha nemůžeme vidět, ale můžeme ho
slyšet. Nemluví do prázdna, ale mluví k člověku. Nezůstává nestranným pozorovatelem lidských
příběhů a dějinných událostí, ale dává se vždy nějakým způsobem poznat. Nedává se však poznat
pomocí věštebných úkonů, pomocí astrologie a jiných šarlatánských praktik nebo pomocí silné
meditace, kdy upadneme do extáze a podléháme fantazírování. Bůh k člověku mluví pomocí těch,
kteří o něm zvěstují. Z Bible se dozvídáme, že Bůh mluvil mnohokrát ústy proroků. Proroci jednak
hovořili o tom, co se má stát, co připravil Bůh, jednak Bůh ústy proroků upozorňoval na to, čeho se
lidé dopustili zlého a jak to mají napravit. V Bibli se ještě píše, že Bůh mluví také jiným způsobem. O
Bohu také vypráví jeho stvoření, to je nebesa a Země se vším stvořením na ní. Ať se podíváte na
hvězdy či na přírodu kolem sebe vše vypráví o Bohu. Všichni lidé se díváme na totéž stvoření,
pomocí jehož mluví Bůh, ale my lidé často neslyšíme Boží řeč v přírodě a nevzdáváme vděčnost
Bohu. Naše mysl je uváděna do pocitu zbytečnosti a naše myšlení bloudí ve tmě. Ve tmě proto, že
pak začínáme spoléhat na nedokonalého člověka a myslet si, že si můžeme dovolit všechno.
Zbožšťujeme sami sebe nebo přírodu či věc jako nejdokonalejší výdobytek lidstva. Protože je Boží
řeč ve stvořené přírodě nesnadné zaslechnout a rozluštit, Bůh především mluvil ústy lidskými. A tak
jako jsou rozmanité formy v přírodě a ve vesmíru, tak i Bůh mluvil rozmanitými způsoby ústy proroků
podle duchovní a kulturní vyspělosti národa, ke kterému se rozhodl mluvit. Nejzřetelněji pak Bůh
promluvil sám ve svém Synu: v narození, životě i smrti a ve vzkříšení Ježíše Krista. Všechny události
v Ježíšově životě od jeho narození a jeho slova a činy promlouvají k lidem Boží řečí a znázorňují Boží
jednání jako Syn napodobuje svého milovaného otce. Bůh se dal poznat tím nejbližším způsobem v
těle člověka. Narození dítěte Ježíše a také jeho utrpení o Velikonocích je prostý fyzický proces. Je to
něco jiného než vzdálená abstraktní slova o působení Ducha Božího, o Boží Trojici či o vzkříšení z
mrtvých. Narození je tělesný proces, který není vzdálený lidskému pochopení a zkušenosti.
Vyprávění o narození Krista v evangeliích chce jasným způsobem říci, že Ježíš, který činil mnohé
zázraky a je spasitelem světa a Božím synem, přišel na svět, tak jako se rodí lidské děti. Bůh nám
tedy říká, že nám je blízko i při našem narození. Vánoční příběh v evangeliích vypráví, že se Ježíš
narodil jako obyčejné a chudé dítě. Nemělo žádnou svatozář. Boží řeč v narození tohoto dítěte
rozpoznali jen ti, kteří se uměli radovat a rozvažovat o tom, co se děje kolem nich. První, nad tím, že
se narodilo dítě někde na okraji města v jakési jeskyni za podivných okolností, se zamysleli a vzali to
vážně špinaví a hrubí pastýři ovcí, kteří kočovali z místa na místo a spali venku. Proč to nebyli slušní
a spořádaní měšťané v Betlémě? Ti by se asi nad narozením dítěte v takových podmínkách ušklíbli a
otočili se na druhou stranu. Bůh však často mluví pomocí událostí a slov, které jsou překvapivé,
nečekané. Tehdy v Betlémě z toho chudého dítěte se stal dospělý ježíš, který nám toho dal tolik
dobrého a vzácného. To pravé skutečné evangelium, jak si jej budeme připomínat dnes při svaté
Večeři Páně, je: že Kristus pro náš dobrý život se nechal ukřižovat a že naděje ve světě nikdy
neumře, protože byl Ježíš vzkříšen. Ale to by se nikdy nestalo, kdy by se Ježíš nenarodil. Již při
narození malého Ježíše začal Bůh mluvit o své dobré zprávě pro lidi. On v nás lidech má zalíbení.
Bratři a sestry, můžeme však hovořit o Narození Krista jako o jediné události v minulosti? Narození
Krista je jedno a On sám je jedinečný. Ale také se tento okamžik stává na světě vždy znovu. Kristus
se rodí v člověku. Bůh chce, aby si toho každý člověk všiml a o nově narozené Boží dítě v sobě se
staral, aby vyrostlo v Boží hlas, který bude mluvit ústy lidskými. A to rozmanitými způsoby ať již slovy
nebo činy nebo gesty. A tak platí, že i dnes náš Bůh mluví mnoha ústy a mnoha událostmi. Jde jen z
naší lidské strany o to, aby volaný účastník nebyl nedostupný. Bůh mluví v každém narození dítěte.
Kdo z lidí ví, zda z nějakého přehlíženého dítěte nevyroste vzácný člověk. Nebo se někdo setká s
člověkem, o kterém si nejdříve pomyslí: to je chudák a ubožák k politování; ale po bližším seznámení
zjistí, že onen člověk vlastně pomůže naopak někomu se na svět a život dívat z té krásnější stránky a
vážit si každého okamžiku života. Stále je mnoho větších, menších či nepatrných událostí, kdy k nám
Bůh mluví. Bůh, Chce k lidem mluvit srozumitelně a být jim, co nejblíže. Nám lidem se však stále jeví
vše nesrozumitelné a zdá se nám, že se signál ztrácí. V horším případě vypneme a přestáváme
komunikovat, je nám všechno ukradené, co se děje kolem nás. S nečekanými událostmi v životě se
nechceme vyrovnat a uvažovat nad nimi. Přesto slyšíme o Vánocích, že v nás někdo našel zalíbení:
Bůh má v lidech zalíbení. Bůh promluvil k našemu ne své velké ano. Amen.