Kázání:
Mk1,21-28, 1.čtení:Dt18,15-22
Milé
sestry a milí bratři v Kristu,
- Příběhem o povolání
obou dvojic bratří hned na počátku Ježíšova působení jsme si připomněli,
že máme jen jediný důvod a základ existence: Ježíšovo slovo. Ježíšovo
pozvání k následování: Pojďte za mnou! Ale - možná leckdo se ptáme -
není takováto existence příliš nejistá a nebezpečná? Je možné bez
rozmýšlení, veden pouze tímto pozváním, jít touto cestou? Evangelista
Marek nám vypráví příběh, na němž ukazuje, že tomu tak není a nemůže být. Jeho
jistota se zakládala na tom, že Ježíš neslibuje to, co nemůže dát a že
setkání s Ježíšem má velikou moc vyvolat v člověku reakci, před kterou
nemůže uhnout. V každém člověku se cosi dává do pohybu. Setkání s Ježíšem
a jeho učením nenechává člověka v klidu. Pozvání Ježíše Krista na cestu za
ním, - jeho slovo není stejné jako pozvání a sliby většiny politiků před
volbami, kdy slibují, ale později zjistíme, že jejich učení je pochybné,
totiž nemá pro nás dobrý užitek.
- Setkání s Ježíšem
Kristem a jeho učením je pro člověka užitečné tím, že přináší osvobození.
Osvobozuje od nečistých pocitů, od zloby, nedůvěry, agresivity atd. Toto
vše je v Bibli nazýváno nečistý duch nebo démon. Protože tyto nečisté
pocity často s člověkem lomcují, když to nejméně očekává a ztrácí nad nimi
vládu. Přestává se ovládat. Jsme to pořád my, ale také i ne, jakoby v nás
byl někdo jiný, nějaký nečistý duch. Člověk často ani netuší a
nepředpokládá, že v jeho nitru sídlí nějaký takový nečistý duch, který
vede k špatným až násilným sklonům. Když se pak někdo setká s Ježíšovým
učením s křesťanstvím , jeho reakce bývá odmítavá až útočná a
agresivní. Zatímco jedni žasnou nad tím, že se setkávají s něčím výjimečně
dobrým, druzí se začnou bránit a jsou i agresivní. V lepším případě nechtějí
dále poslouchat a jdou pryč. Takováto reakce je důkazem, že se jich Ježíš
a jeho učení dotklo, ale nechtějí, aby se k nim Ježíš Kristus, totiž
křesťanství, přiblížilo příliš. Bojí se důvěřovat. Takové reakce na
Ježíšovo nové učení ať již úžas nebo odmítnutí se vyskytují jak mimo
církev tak i uvnitř. Pokaždé, když člověk uslyší pravdu o sobě, o své
rodině, o společnosti, o lidstvu, nebo se setká s učením, které je dobré a
prospěšné, ale pro něj nepřijatelné, je jeho reakce buď úžas nebo naprosté
odmítnutí. O tomto svědčí evangelium i celá historie přes Jana Husa,
Martina Luthera, J. A. Komenského, a další Kristovy služebníky až dodnes.
Ani ve 21. století tomu není jinak.
- Nyní snad rozumíme lépe
tomu, co pro čtenáře Markova evangelia znamenalo, když první, co slyšeli o
Ježíšově slovu jediném důvodu toho, že jsou křesťany - bylo: "I
nečistým duchům přikáže - a poslechnou ho!". To pro ně znamenalo:
Tam, kde zazní Ježíšovo slovo, se už nemohou udržet všechny ty temné moci,
které často pociťujeme ve svém životě - aniž bychom si mohli beze zbytku
vysvětlit, odkud pocházejí - a z jejichž moci se sami nedokážeme
osvobodit. Tito "nečistí duchové" se ovšem nevzdávají hned.
Brání se v nás, a snad je odhalíme až v okamžiku, kdy se v nás něco bouří
proti Ježíšovu slovu. Ani my nejsme zcela svobodni od tohoto ducha, který
je nepřátelský životu. Může tomu být dokonce i tak, že se přistihneme, jak
velmi jasnozřivě argumentujeme, abychom Ježíšova slova zbavili jejich
síly! Z Bible, z novin, z televize i z vlastního života víme, jak často se
lidé pokoušejí druhého zmanipulovat a zmocnit se ho a ochromit jeho sílu.
Pak bychom neměli na tuto první veřejnou reakci na Ježíšovo zvěstování
zapomínat! I kdyby se odpor proti Ježíšově zvěsti projevoval
sebehlasitěji, i kdybychom my sami viděli, jak jsme zmítáni sem a tam,
Ježíšovo slovo se nedá zadržet žádnou jinou mocí. Je to podivuhodné a jen
na tom záleží.
Modleme se: Laskavý Pane, zbav
mne každého zotročujícího strachu. Strach ať nenarušuje můj život. Jistota Tvé
moci a Tvé přítomnosti nechť je mojí nadějí. Amen.
2.10.2005
f Ondřej Kováč