Kázání: Mk1,21-28, 1.čtení:Dt18,15-22

 

Milé sestry a milí bratři v Kristu,

  1. Příběhem o povolání obou dvojic bratří hned na počátku Ježíšova působení jsme si připomněli, že máme jen jediný důvod a základ existence: Ježíšovo slovo. Ježíšovo pozvání k následování: „Pojďte za mnou!“ Ale - možná leckdo se ptáme - není takováto existence příliš nejistá a nebezpečná? Je možné bez rozmýšlení, veden pouze tímto pozváním, jít touto cestou? Evangelista Marek nám vypráví příběh, na němž ukazuje, že tomu tak není a nemůže být. Jeho jistota se zakládala na tom, že Ježíš neslibuje to, co nemůže dát a že setkání s Ježíšem má velikou moc vyvolat v člověku reakci, před kterou nemůže uhnout. V každém člověku se cosi dává do pohybu. Setkání s Ježíšem a jeho učením nenechává člověka v klidu. Pozvání Ježíše Krista na cestu za ním, - jeho slovo – není stejné jako pozvání a sliby většiny politiků před volbami, kdy slibují, ale později zjistíme, že jejich učení je pochybné, totiž nemá pro nás dobrý užitek.
  2. Setkání s Ježíšem Kristem a jeho učením je pro člověka užitečné tím, že přináší osvobození. Osvobozuje od nečistých pocitů, od zloby, nedůvěry, agresivity atd. Toto vše je v Bibli nazýváno nečistý duch nebo démon. Protože tyto nečisté pocity často s člověkem lomcují, když to nejméně očekává a ztrácí nad nimi vládu. Přestává se ovládat. Jsme to pořád my, ale také i ne, jakoby v nás byl někdo jiný, nějaký nečistý duch. Člověk často ani netuší a nepředpokládá, že v jeho nitru sídlí nějaký takový nečistý duch, který vede k špatným až násilným sklonům. Když se pak někdo setká s Ježíšovým učením – s křesťanstvím –, jeho reakce bývá odmítavá až útočná a agresivní. Zatímco jedni žasnou nad tím, že se setkávají s něčím výjimečně dobrým, druzí se začnou bránit a jsou i agresivní. V lepším případě nechtějí dále poslouchat a jdou pryč. Takováto reakce je důkazem, že se jich Ježíš a jeho učení dotklo, ale nechtějí, aby se k nim Ježíš Kristus, totiž křesťanství, přiblížilo příliš. Bojí se důvěřovat. Takové reakce na Ježíšovo nové učení ať již úžas nebo odmítnutí se vyskytují jak mimo církev tak i uvnitř. Pokaždé, když člověk uslyší pravdu o sobě, o své rodině, o společnosti, o lidstvu, nebo se setká s učením, které je dobré a prospěšné, ale pro něj nepřijatelné, je jeho reakce buď úžas nebo naprosté odmítnutí. O tomto svědčí evangelium i celá historie přes Jana Husa, Martina Luthera, J. A. Komenského, a další Kristovy služebníky až dodnes. Ani ve 21. století tomu není jinak.
  3. Nyní snad rozumíme lépe tomu, co pro čtenáře Markova evangelia znamenalo, když první, co slyšeli o Ježíšově slovu – jediném důvodu toho, že jsou křesťany - bylo: "I nečistým duchům přikáže - a poslechnou ho!". To pro ně znamenalo: Tam, kde zazní Ježíšovo slovo, se už nemohou udržet všechny ty temné moci, které často pociťujeme ve svém životě - aniž bychom si mohli beze zbytku vysvětlit, odkud pocházejí - a z jejichž moci se sami nedokážeme osvobodit. Tito "nečistí duchové" se ovšem nevzdávají hned. Brání se v nás, a snad je odhalíme až v okamžiku, kdy se v nás něco bouří proti Ježíšovu slovu. Ani my nejsme zcela svobodni od tohoto ducha, který je nepřátelský životu. Může tomu být dokonce i tak, že se přistihneme, jak velmi jasnozřivě argumentujeme, abychom Ježíšova slova zbavili jejich síly! Z Bible, z novin, z televize i z vlastního života víme, jak často se lidé pokoušejí druhého zmanipulovat a zmocnit se ho a ochromit jeho sílu. Pak bychom neměli na tuto první veřejnou reakci na Ježíšovo zvěstování zapomínat! I kdyby se odpor proti Ježíšově zvěsti projevoval sebehlasitěji, i kdybychom my sami viděli, jak jsme zmítáni sem a tam, Ježíšovo slovo se nedá zadržet žádnou jinou mocí. Je to podivuhodné a jen na tom záleží.

Modleme se: Laskavý Pane, zbav mne každého zotročujícího strachu. Strach ať nenarušuje můj život. Jistota Tvé moci a Tvé přítomnosti nechť je mojí nadějí. Amen.

 

2.10.2005

f Ondřej Kováč