Milé sestry a milí bratři v Kristu,
1. každá neděle, kdy se scházíme k bohoslužbě, je pro křesťany zvláštní den. Den, kdy máme příležitost si uvědomit, rozpomenout se a projevit vděčnost za to, že jsme mohli poznat, že Bůh nás miluje kvůli svému Synu Ježíši Kristu, který je naším Pánem. Každý den můžeme svou vděčnost nějakým způsobem projevovat, ale neděle je náš oddělený den mezi šesti všedními pracovními dny. Je to náš bohoslužebný den. Den, kdy si máme více než jindy promýšlet vztah Boží milosti k nám a naši vděčnosti Bohu. Den, kdy znovu promýšlíme a připomínáme si, že je náš Pán živý, vzkříšený. A tato neděle je nedělí, kdy si má celá církev po celém světě ještě více připomínat, že se Bůh dal poznat v Ježíši Kristu a odhalil celému světu svůj záměr skrze svou lásku a milost smířit každého člověka se sebou, aby se stal skutečným člověkem podle Božího záměru. Dnes totiž máme neděli, která následuje hned po svátku Zjevení Páně. Svátek Zjevení Páně nám zdůrazňuje, že v evangeliích nečteme jen příběh člověka Ježíše, ale že Ježíš se dal lidem poznat i jako Bůh, že lidé mohli uvidět i jeho slávu Boží, když činil různá znamení nebo se v jeho blízkosti děli podivuhodné věci. Začalo to klaněním mudrců, sestoupením ducha Božího při jeho křtu v Jordánu, proměněním vody ve víno a pokračovalo to až k jeho vzkříšení z mrtvých a nanebevstoupení. Pojďte nyní obzvláště tuto neděli se mnou prožít a uvažovat o naší vděčnosti Bohu. 2. Děkujme za možnost víry v Boha. Děkujme za Boží přijetí a tak za ochranu a nový život jak nám to bylo dáno při našem křtu. Děkujme za znalost Bible a evangelia. Děkujme za svobodu jednat jinak, než jednali lidé před tisíci či stovkami let a než jednají lidé dnes, kdy mnozí myslí jen na svůj vlastní prospěch. Za svobodu jednání skrze činy lásky a ne nenávisti a pomsty. Děkujme za Ty, kteří nám řekli a učili nás o božím jednání a božím záměru s každým člověkem, kteří nám řekli o Kristu. Je mnoho dalších věcí, za které by měl člověk děkovat. Každý za to, co osobně poznal, co mu Bůh dal poznat, co ve svém životě prožil. 3. To, že dnes můžeme uvažovat jako křesťané, že můžeme žít v Evropě založené na křesťanském myšlení o lidskosti, o vítězství pravdy a dobra nad zlem, kde se navzájem nevraždíme, není tak samozřejmé, jak se nám mnohdy může zdát. Naše církev a další církve na západě i na východě mohli vzniknout a my se dnes můžeme scházet k bohoslužbám a byli jsme pokřtěni jen díky Bohu, Ježíši Kristu a jeho apoštolům, kteří si z jeho slov neučinili tajemství jen pro sebe a některé vyvolené, ale Bůh a oni to zjevili neboli odhalili dalším lidem. Jak napsal apoštol Pavel, hovořit o tom, že Bůh miluje celý svět a chce, aby to poznal každý člověk a ne jen malá skupina lidí jednoho národa, bylo tehdy obtížné. Tato zpráva provokovala a dráždila. Apoštol se díky tomu dostal i do vězení. Pavel však píše, že ničeho nelituje a vše vydrží, abychom my mohli poznat, že i pro nás platí Boží milost a že tak patříme do těla církve neboli k novému národu utvořeného ze všech, kteří patří Kristu. Naše vděčnost tak náleží i Pavlovi a dalším takovým apoštolům, jako byl on. Jistě jich bylo v historii několik a jsem přesvědčen, že jsou i dnes. 4. Avšak potom, co si plně uvědomím svou vděčnost, mohu se také ptát: co Pavla tak silně přesvědčilo o tom, že Kristova milost je pro všechny? Vždyť on sám byl dříve zastánce oddělenosti zasvěcených lidí Božímu zákonu a Ježíšovy následovníky chtěl zničit. Ale Pavel sám odpovídá, že se mu dostalo milosti ve chvíli, kdy se mu na cestě ukázal Bůh. A Pavel začal žít nový život, kdy nemyslel na svůj prospěch, aby byl dokonalý, ale na ty, kteří o Bohu nevědí zatím nic. Poznal, že Bůh nedal lidem jen zákon, podle něhož mají žít, ale chce změnit člověka celého. Tedy i jeho ducha, duši, myšlení, svědomí. To, co nepochopil Nikodém při prvním setkání s Ježíšem, pochopil apoštol Pavel. K tomu, aby se změnil člověk ve své duši, potřebuje někdy tvrdě narazit hlavou do zdi nebo na zem. K tomu se dá přirovnat zjevení Boha člověku. Pavel tedy od té chvíle rozuměl tomu, že Boha nelze spoutat a že o Boží lásce v Kristu musí povědět každému. Díky tobě, bratře Pavle, že jsi tak jednal a díky tobě, Kriste, že jsi mu to dal poznat. Vždyť i my dnes z toho čerpáme v našem životě. 5. Ano, můžeme být za mnohé vděční Bohu, ale stále jsou ve světě ti, pro které je Boží milost tajemstvím, nevědí o ní nic. A nejsou to jen ti, kteří o Bohu nechtějí sami slyšet, ale mnoho je těch, kteří tu možnost neměli nebo je od toho něco odrazuje. A tak i na nás záleží jako na církvi, aby se mezi námi zjevilo, neboli bylo zjevné, viditelné, to, že v Kristu Bůh dal poznat svou lásku k člověku a dává nový život našemu duchu, duši i myšlení. A to tak, že budeme-li například hovořit o křesťanské lásce, musíme tak i jednat. Proč? Protože my sami jsme za poznání lásky Boží vděční Bohu a jeho apoštolům, těm, kteří nám o ní řekli a ukázali nám ji. To, že jsme křesťané, není samozřejmé a lidský život je křehký.
Modleme se: Nebeský otče, probuď ve mně hlubší vděčnost za všechnu Tvou milost, ať ji nepřijímám, jako bych si ji zasloužil. Slavím, chválím a velebím Tě. Amen.